ŠIPKAŘSKÝ TÁBOR

Ve dnech 31.7. – 14.8. proběhl 1. šipkařský tábor v Javořích horách. Za účasti 21 žáků, 15 žákyň a 6 juniorů a 7 vedoucích jsme si to tam pěkně užili. Za celý tábor proběhly 2 místní turnaje, 4 turnaje táborové ligy dvojic a 7 turnajů táborové ligy jednotlivců. Když se ovšem zrovna nehrály šipky, tak se spalo a když se zrovna nespalo, tak se jedlo. Ovšem kromě toho hlavního (hraní šipek) se konaly i doplňkové činnosti (jak už to tak na táborech bývá). Mezi ně patřilo například hraní fotbalu, nohejbalu nebo různé výlety. Kdybych to měl shrnout, tak jsme byli na Ostaši, na Špičáku a dvakrát na koupališti v Meziměstí. Výsledky táborové ligy i místních turnajů budou ještě doplněny. Základní informace si však můžete přečíst v sekci výsledky místních turnajů.

A zde přikládám článek jedné ze členek týmu. Přesněji řečeno Lucie Zelené.

 

LETNÍ TÁBOR SE ŠIPKAMI RUPRECHTICE 2003

 

Byla jsem oslovena abych pohledem účastníka tak nějak zhodnotila tábor, kterého se zúčastnilo 42 dětí a 7 vedoucích. Celý čtrnáctidenní pobyt bych jedním slovem shrnula: „SUPER!“ Po příjezdu, kdy jsme se my „starý známý“ a kamarádi, znající se z turnajů, které pořádá ČAKS-AŠA, pozdravili a sem tam prohodili pár slov, jenom tak si hodili, ubytovali se na pokoje a částečně vybalili, sešli jsme se všichni dole v jídelně. Vedoucí se nám představili, rozdělili nás do oddílů a my se začali poznávat blíž a dostali první úkol- vymyslet název oddílu. Oddíly byly vytvořeny čtyři- Paragáni, Vomastci, Ďáblíci a Strašidla. Ještě první večer jsme dostali sáhodlouhou přednášku o tom, co všechno nesmíme, jak se máme chovat a tak dále, no jak to na táborech bývá. Dostali jsme táborová trika s roztomiloučkým krokodýlkem na zádech. Každý den jsme odehráli jeden turnaj- táborovou ligu jednotlivců nebo turnaj dvojiček. Při dopoledním tréninku jsme házeli Shanghai nebo High score, které bylo počítáno také. Snažili jsme se lámat táborové rekordy a fandili si navzájem. Při dvojičkách se objevila „partnerská souhra“. U toho jsme ještě stíhali chodit na hřiště hrát fotbal, „plácat“ volejbal, čachrovat s „hakysem“ a spoustu jiných aktivit. Také jsme rozvíjeli své pěvecké (ne)talenty při doprovodu kytary a flétničky nejen u táboráku, kde se pekli hadi. Kdo hýřil přebytečnou energií měl možnost ji vytancovat na diskotékách. Také proběhla volba Miss a Missák tábora, turnaje v ping-pongu a Člověče, nezlob se! Dvakrát jsme zavítali na koupaliště do Meziměstí, navštívili rozhlednu na Ruprechtickém špičáku, Bludiště a Kočičí hrad na Ostaši. Opravdu jsem se nestihla nudit. Pak nadešel čas posledního večera, kdy byly rozdány poháry za ligu jednotlivců a medaile za dvojičky a různé drobnosti a diplomy za celková umístění. Na řadu přišla závěrečná diskotéka, kterou jsme si (někteří) užívali naplno až do konce. Bylo to fajn. Ráno ještě celý rozespalí, ale už sbalení a čekající na odvoz domů jsme posnídali a hodnotili tábor, pomalu se připravovali na odjezd. Většině (co se dětí týče) se domů nechtělo. Vedoucí si mohli konečně oddechnout, jelikož těch čtrnáct dní jsme jim celkem pekelně zavařili. Tímto jim MOC DĚKUJI za to, jak skvělí dokázali být. Dobrá podívaná mohla být na naše uplakaný loučení. Náš dívčí brečící klub loučení psychicky nevydržel, ale i někteří pánové (k našemu ohromnému překvapení) měli očka skleněná dost. Poslední objetí a pusa na rozloučenou se slanou příchutí slz a slova: „Tak v Úpici na regionu za 10 dní. Nemělo to tady chybu. Jsem moc rád(a), že jsem tu s vámi mohl(a) být.“ Takhle nějak to vypadalo dopoledne 14.srpna v Ruprechticích před penzionem „Malý dům“.           

 

Díky  všem, kteří pro nás tábor zorganizovali a kteří se o nás starali a byli tam s námi. Byli jste všichni super parta.                                                     Lucka Zelená

DC Krokodýl Meziměstí